Save The Robots

devopsreactions:

Submitted by deadpants

intj-problems:

Geniuses: I do have a higher than average IQ. But sometimes I lack the ability to put my thoughts into words properly, and end up sounding like a real idiot. I’m also prone to not using my full potential if I find myself not interested in whatever-something.

Psychopaths: I don’t know… Checking a list on Wikipedia, I find some things that perhaps sound a little like me…

No feelings: Outwardly I’m all un-feely. 
But I have feelings. Just trouble showing them or figuring them out on the spot, and then rather choosing to repress them because some are too difficult. I realize that myself. For one, I’m unsure about how to express myself to someone I don’t know at all, I don’t know how they react to me and how I should react to them - and then what I do do seems…unnatural often. 
The people I am closest to, being my parents and my sister, I have an easier time around. I know where they stand with me, and I’m comfortable reacting to their actions and reactions.
Just very recently I got to realize again that the very strong feelings, are a “problem” in any case, though.

Cocky: Sometimes I get a feeling I need to be to not be trampled underfoot. And my survival insinct has me succumb to the thought. So, yes.

Read More

Uplynulou sobotu jsem dostal od návštěvníků brněnského barcampu možnost popovídat o PostgreSQL, což bylo, po letmém nahlédnutí do programu “nekonference” (eeeeehmmm), pravděpodobně to nejodbornější téma, jakému se letos dostalo možnosti okupovat některou z hal (nepočítaje placenou prezentaci Microsoftu). Po své velmi pozitivní zkušenosti se vám pokusím shrnout, proč si myslím, že bylo dobré přijít s tak odborným tématem, a proč je škoda, že se takových do programů nedostává víc.

Hlasují lidé, co mají zájem

Vše začíná už hlasováním. Díky tomu, že napíšete název a abstrakt, kterým cílíte na úzkou skupinu lidí, která zná/chtěla by znát dané téma, máte vcelku jistotu objektivního hlasování pro vaši přednášku, lze tedy mnohem lépe taktizovat (je možné usoudit, že při větším počtu hlasů bude větší počet začátečníků), ale stále je dobré počkat si na program.

Hlavní sál je nevýhoda

Do hlavního sálu většinou chodí plebs. Toto berte jako suché konstatování toho, že v hlavním sále jsou většinou ty nejvíc hlasované přednášky (chodí tam začátečníci a lidé, kteří přišli na barcamp, aby šli na přednášky) s co nejobecnějšími tématy pro co nejširší cílovou skupinu. Pravou atmosféru barcampů lze podle mě zažít jen v menších sálech s malým obsazením a publikem, které navzdory hvězdnému obsazení přišlo, aby si vyslechlo VAŠE téma. Já osobně jsem byl nasazen do programu hned po obědě (IQ mínus 40 bodů), paralelně s Davidem Grudlem (skvělý oddělovač zrna od plev).

Jednodušší domluva

Vše výše zmíněné vede k tomu, že nepotřebujete super-hyper prezentaci v Poverpojntu, nemusíte být až tak třeskutě vtipný a stačí vám jen ten zdravý zápal pro to, o čem mluvíte. Můžete totiž počítat s tím, že obecenstvo bude sdílet ten zápal s vámi. Moje slajdy jsem vyráběl v showoffu, to znamená čistě textovou cestou. Určitě to nejsou ty nejpěknější slajdy na světě, ale podle mě zcela splnily svůj účel.

Nemusíte se bát chyb

Před méně naplněným sálem lidí na stejné vlně je možné v podstatě zahodit veškerý strach z chyb. Je také možno předvést víc ukázek, protože pokud vás zradí technika (nebo hlava), v sále se určitě najde někdo, kdo vám z toho pomůže. Jste zkrátka “mezi svými” a na atmosféře to je podle mě poznat.

Diskuze se objeví sama

Nalejme si čistého vína - přednášky na ČESKÝCH barcampech nejsou úplně ukecané co se týká divácké části. Zčásti to pramení z velikosti hal a počtu posluchačů, zčásti je to tím, že nemalá skupina lidí prostě jen chodí pasivně poslouchat. U odborných přednášek je to jiné. Díky tomu, že návštěva je menší a určitě se v ní najde někdo, kdo danému tématu rozumí minimálně stejně dobře jako vy, jeden dotaz zažehne diskuzi mnohem snadněji, než v přednáškovce s návštěvou 200+ lidí.

Je snazší sledovat feedback

Při menší obsazenosti je jednodušší sledovat reakce na jednotlivé vaše kroky, popřípadě dema. Sice vám asi na twitter napíše míň lidí, ale reálná odezva je stále k nezaplacení.

Rozhodně tento post neberte jako reprezentativní vzorek - sám jsem přednášky v podstatě nenavštěvoval a na další barcampy se také nechystám (dokud se nezmění jejich struktura/koncept). Takže snad na shledanou na nějaké zajímavější konferenci.

IDEAS WORTH SPREADING

Konference TEDx tradičně spojuje lidi ze tří hlavních (a mnoha vedlejších) oborů: Technology, Entertainment and Design (odtud TED). Malé x znamená, že daný TED je organizován invididuálně pod značkou TED (odtud TEDy vůbec nic). Letošní TEDxBrno se nesl v zajímavém duchu bourání stereotypů.

Stejně jako nebylo mnoho tweetů, tak i já nebudu popisovat vše, co jsem onu sobotu na pódiu viděl. Zaměřím se jen na ty skutečně nejzajímavější přednášky, které mě donutily opravdu hluboce přemýšlet. Právě taková byla v podstatě všechna vystoupení v rámci úvodního bloku. Například hned ta úvodní od Moniky Barton, která popsala několik zajímavých příběhů o rychlosti, kinematografii, vzdělávání a lásce k jistě malebnému Southlandu. Nebo Vladimír Franz s konstatováním “vědeckosti” a “kreativitě” současného umění. Zoja Mikotová přednášela také o umění, ale tentokrát z pohledu neslyšících. A nejen o něm, popsala v podstatě celou cestu, kterou urazili tito lidé, než se dostali například na divadelní prkna. Následovala nejen pro mě velmi zajímavá talk Oldřicha Botlíka na téma nevhodné formy výuky na našich školách, ale také o tom, jak se to může dělat jinak a lépe. Dopolední úsek uzavřela svým výstupem Renata Veselská, která hovořila o Science a Conscience, tedy o tom, že věda a svědomí jsou dvě strany téže mince.